Art's Birthday 2009
V rychle se měnícím a stále více nepředvídatelném světě se bezpečnost stává důležitou otázkou v rozličných sférách veřejného i soukromého života. Vlády, úřady i jednotlivci vyvíjejí extrémní snahu, aby se chránili před hrozícím nebezpečím, ať už je jakékoliv- předpokládané nebo skutečné, způsobené lidským nebo přírodním fakto-rem. Rostoucí sociální, ekonomická a duchovní nejistota vyživuje široce rozšířenou snahu najít "bezpečné útočiště", které by mohlo znovu ukotvit jednotlivce a poskyt-nout mu pocit sounáležitosti a tepla domácího krbu. Takováto útočiště - přírodní či kulturní- jsou zpravidla chráněna a udržována s nejvyšším nasazením.
Zvuk hraje důležitou roli v dorozumívání se a ve vnímání bezpečí i nebezpečí. Hlas matky může ukonejšit nebo varovat dítě, akustické signály jako např. zvony, trubky nebo sirény mohou vyjadřovat poplach a/nebo ochranu, důvěrně známé akustické prostředí nám může přinášet klid a úlevu, zatímco vymizení těchto akustických vjemů působí velmi znepokojivě. V angličtině má slovo "zvuk" - "sound" dvojí význam: akustický fenomén; a synonymum ke slovu "zdraví", což poukazuje na roli sluchového smyslu a hlasu jako na klíčové nástroje lidského vnímání sebe sama.
Již od počátku své historie umění využívalo zvuku tak, aby působil na lidské nitro buď uklidňujícím nebo zneklidňujícím dojmem. (Jedním z nejznámějších příkladů je dílo radioartu 20. století vytvořené Orsonem Wellesem Válka světů [War of Worlds], které vyprovokovalo davovou paniku předstíráním invaze z Marsu.) Na druhou stranu samo umění neustále potřebuje "bezpečná útočiště" proto, aby mohlo plně rozvíjet svůj potenciál a potřebuje pro sebe neustále vymýšlet nové ochranné mechanismy, aby uniklo z nechvalně známé "věže ze slonoviny" - odtrženosti od reality. V rámci oslav Narozenin umění 2009 se naslouchalo zvukům bezpečí, prozkoumávala se síla umění přetvořit důvěrně známé zvuky ve zlověstné a nepříjemné zvuky v uklidňující.