Skladba je sólem také v tom smyslu, že je v ní takřka vždy přítomná pouze jedna linka. Ačkoliv v ní můžeme slyšet současně řadu zvuků, vychází v každé části z jedné konstelace vytvářené živě před mikrofony. Šumové útvary střídané pulzací ukrytou v kovové slitině činelu tvoří imaginární prostory a jsou nabídkou k zaposlouchání se do mnohdy nepatrných změn a zvukových příběhů. Přistoupí-li posluchač na trvání této kompozice, může snad nabídnout určité ztracení. Vzhledem k výrazné roli sterofonního zvuku a hlubokých tónů je doporučeno poslouchat se sluchátky nebo na kvalitní reproduktorové soustavě.