Miloš Vojtěchovský: Praskání ledu na jezerech zní tak trochu jako vzdálené výstřely. Začal jsi ty zvuky poslouchat a nahrávat během války v atmosféře, která probíhá ne tak daleko od místa, kde v Estonsku žijete?

John Grzinich: Skutečně žijeme ve venkově v jihovýchodním Estonsku tedy asi 20 km od ruských hranic. Kromě vojenského cvičení estonského letectva NATO, které v tady čas od času probíhá jsem u nás válečné zvuky neslyšel. Volání ledu si sám se zvuky střelby nespojuji, i když nahrávky detonace mohou něčím připomínat.

MV: Příčinou zvuků v ledové vrstvě na jezeře během pnutí jsou rozdíly v teplotě vzduchu a vody za dne a noci?

JG: Stručně řečeno ano, i když ve skutečnosti je to trochu složitější. Typický případ je jasná zimní noc, kdy teplota prudce během několika hodin klesne z - 5 °C na -15 °C. To může mít vliv na led v jezeře, protože jeho tektonika nezvládne zareagovat na změny tlaku a teplotních rozdílů a začne praskat. To se stává často, ale samotný zvuk mohou ovlivnit také jiné faktory, jako je tloušťka sněhové pokrývky, povětrnostní podmínky v předchozích dnech, síla ledu, atd. Co slyšíme, je doslova „hlas“ ledu v určitém okamžiku. Čím častěji to poslouchám a čím víc mu rozumím, tím víc cítím, že led je živý, nebo že alespoň reaguje na dynamické vlastnosti živého prostředí.

MV: Jaký typ mikrofonů při nahrávání ledu používáš? Nahráváš nad ledem nebo pod ledem?

JG: Vyzkoušel jsem si různé postupy. Je celkem výzva, pokud chcete nechat nahrávací zařízení při teplotách od 0 °C do -25 °C venku. Přelomové bylo pro mě když jsem začal používat jasně znějící elektretové kondenzátorové mikrofony, jsou vůči povětrnostním vlivům hodně odolné. Mikrofonové kapsule jako třeba Primo EM-272 nebo PUI 5024 HD jsou levné a snadno se dají použít ke stereo nahrávání a když se rozbijí, tak je snadno vyměníte. Zkoušel jsem nahrávat taky přes LOM Geofon tedy fyzickým dotykem s ledem. To je zajímavé, ale nahrávky jsou kvůli absenci akustického prostoru poněkud „suché“. Nahrávání pod ledem hydrofonem nabízí taky specifickou akustickou perspektivu. Ale prozatím pořád dávám přednost technice že při nahrávání stojím na ledě.

MV: V našem kulturním kontextu se led dlouho váže na představu Severu jako pásma nevhodného pro život lidí a dokonce zvířat.

JG: Kvůli probíhajícím klimatickým změnám a globálnímu oteplování bychom měli náš postoj změnit. Kvůli přístupu ke zdrojům pitné vody, lesům a polím bychom se měli naučit žít také v nižších teplotách. Lidé žijící na severní polokouli jako jsou třeba domorodci na Aljašce a v Kanadě, Sámové, původní obyvatelé Sibiře a Kamčatky, Ainuové v Japonsku atd se za tisíciletí samozřejmě adaptovali a našli si způsob koexistence s arktickým a subarktickým podnebím. Teprve s chybnou koncepcí výjimečného postavení člověka ve světě a s modernistickým projektem „evropské kolonizace“ v dobách po Osvícenství jsme si vytvořili fiktivní obraz Severu jako něčeho nepřátelského a nehostinného. Takové obavy a ta ignorance jsou typickou ukázkou toho jak dalece jsme se odcizili skutečným biomům na planetě.

MV: Jaký máš osobní vztah a zkušenosti s krajinami severu a zimou v Estonsku?

JG: Přiznávám, že napřed jsem byl z estonských chladných zim poněkud nervózní, možná protože jsem předtím prožil několik nepříjemných a lezavých zim ve střední Evropě. Ale rychle jsem si zvykl a naučil se zimy vážit. Tím, že jsem byl aktivní a vybudoval si návyky na mráz, led a sníh. Se zvukem jezerního ledu jsem se poprvé setkal krátce potom co jsem se v zimě roku 2004 přestěhoval do Estonska. Jednou v noci jsem se procházel po vesnici, asi abych pozoroval hvězdnou oblohu, když najednou zazněl nějaký neuvěřitelný zvuk. Znělo to trochu jako úder kladivem do stěn velké kovové nádrže a zároveň trochu jako elektronický impuls. Ten zvuk byl tak hlasitý že se rozléhal skoro po celé ztichlé vesnici. Chvilku trvalo, než mi došlo, že slyším praskající led na jezeře. Ten zážitek mě na několik let změnil život.

MV: Je led něco, o co bychom se měli pečovat, co bychom se měli pokusit chránit?

JG: Přímá ochrana ledu by znamenalo že ho uměle zmrazíte a to by stálo spoustu energie. S tím jak se regionální klima mění a začíná se oteplovat nebo se teploty dostávají do extrémnějších cyklů, se mění také přirozené podmínky tvorby ledu na jezerech, řekách a v mořích. Prognózy jsou různé: mořský, říční a jezerní led každoročně ustupuje, ale možné je, že klimatické podmínky na severu se mohou zvrátit. Tak se to stalo s kolapsem Golfského proudu, čili s jevem nazvaným Atlantická meridionální cirkulace. Je to součást planetárního tepelného výměníku v oceánech a je to součást povrchových a hlubinných proudů Atlantského oceánu, kdy teplé a slané vody v horních vrstvách proudí na sever a chladnější, hluboké vody na jih. Ten proces probíhá už miliony let.