Sám jsem byl na letošní obnovený festival pozván německými kolegy jako člen mezinárodní skupiny producentů Evropské vysílací unie EBU Ars Acustica a spolu se švédským kolegou Erikem Mikaelem Karlssonem jsme měli možnost představit naše domácí scény radioartu a programové aktivity Českého a Švédského rozhlasu, které se této oblasti týkají. V tomto úterním pětihodinovém panelovém bloku bylo velmi příjemné vnímat podobné programové koncepty v ostatních evropských rozhlasových zákoutích, které mají za sebou zpravidla mnohem delší kontinuitu, než jaká existuje v prostředí Českého rozhlasu od roku 2002 na rostoucí platformě vltavské PremEdice Radioateliéru.

SR-C - experimentální webový projekt Švédského rozhlasu

Monitor - pořad Švédského rozhlasu pro radioart

Snad alespoň v několika slovech bychom měli zmínit, jakým způsobem byl vlastně celý festival organizován. Jednou z klíčových programových linií festivalu je posluchačská soutěž. Každý den ve večerních hodinách probíhal poslech několika titulů rozhlasových her - v poměrně širokém žánrovém rozptylu od relativně mainstreamových (např. Die Stunde des Metronoms, WDR 2006) až po extrémní noisovou polohu japonské zvukové kompozice v Evropě stále populárnějšího autora jménem Tetsuo Furudate (Motome-Zuka, Deutschlandradio Kultur 2005). Po večerních posleších následovala takřka noční zasedání poroty z řad návštěvníků festivalu, jejichž cílem bylo dospět k vyhlášení hlavní ceny Akademie umění (Akademie der Künste) pro rozhlasovou produkci za rok 2007.

V hlavním foyer Akademie der Künste byla po celou dobu festivalu umístěna interaktivní výstava berlínského veřejnoprávního DeutschlandRadio Kultur, která vznikla ve spolupráci se studenty intermediálních studií ve Weimaru. Na výstavě mohli návštěvníci vstoupit nejen do programového schématu DeutschlandRadio Kultur a jeho "Wurfsendungen" - jakýchsi mikro-rozhlasových miniatur, které jsou vysílány náhodně po celý den, ale také se pomocí počítače a internetu připojit do audioblogu s názvem "Blogspiel".

DeutschlandRadio Kultur, www.dradio.de

Blogspiel: www.blogspiel.de

Podobně aktivní byla účast Jihoněmeckého rozhlasu SWR, západoněmeckého WDR, a bavorského BR, které daly na dobu festivalu k dispozici a k poslechu sérii třinácti skvělých rozhlasových her realizovaných v letech 1953 - 2005 včetně titulů Ernsta Jandla, Elfride Jelinek, FM Einheit či Mauritia Kagela . . . skvělá přehlídka německé rozhlasové produkce napříč časem !

V pozadí nezůstal ani jeden z největších evropských festivalů mediálního umění - Prix Europe a to zejména v oblasti internetových portálů současných veřejnoprávních rádií. Vedoucí internetové kategorie Prix Europe Francois Smit-Löfflerové patřil páteční odpolední panel...

Na tradičně silné německé scéně by asi těžko bylo lze opomenout feature. Dvě významné postavy tohoto neméně významného rozhlasového žánru - Helmuth Kopetzky a Michael Lissek - diskutovali o tom, kolik místa v dokumentárních žánrech je či není pro příslovečné "JÁ", pro různé podoby subjektivní autoprojekce. Ostatně - celý čtvrteční den se nesl ve znamení "JÁ" - "ICH" , mimo jiné i v pozoruhodné prezentaci širokých kontextů nového divadelního nastudování Marxova "Kapitálu" divadelní skupinou Rimini Protokoll, které budeme moct shlédnout v listopadu tohoto roku na pražském Festivalu německého divadla.

Hlavní evropskou zemí, na níž byla zaostřena pozornost letošního Woche des Hörspiels, bylo Portugalsko. Současní portugalští umělci měli možnost se představit nejen v poli rozhlasové zvukové kompozice (Joao Almeida), ale i živé performance (Katharina Franck), zvukové instalace (Carlos "Zingaro" Alves) nebo pozoruhodného a na nejmenší z nás zaměřeného workshopu s podomácku vyráběnými hudebními a zvukovými nástroji (Joäo Ricardo de Barros Oliveira).

Znovu a znovu zůstávám v údivu nad tím, jakou sílu má zvuk komunikující napříč kulturami, napříč jazykovými bariérami. A rozhlas jako bytostně zvukové médium umí být u to, stále znovu a zdá se - v řadě nových mediálních polohách - stále aktuálně.

www.rozhlas.cz/radiocustica