Slavomír Hořínka: Třísky pod kůží
V roce 2016 jsem během Velikonoc nahrával v ulicích a kostelích Jeruzaléma. Z těchto nahrávek vznikla kompozice Rány zářící, kterou uvedla Radiocustica v dubnu 2017. V témže roce jsem se vrátil do Svaté země znovu a tentokrát nahrával mimo staré město a také jinde než v Jeruzalémě.
Hledal jsem novou perspektivu, a proto jsem kromě pořizování nahrávek fotil dlaždice zvrásněné časem a dělal frotáže. Všechny tyto "paměťové záznamy" se později staly inspirací pro řadu dalších děl. Jedním z nich je i Dolorosa pro ženský hlas a violoncello na texty hymnu Stabat Mater, jejíž fragmenty v průběhu skladby Třísky pod kůží zaznívají. Její materiál vychází z analýz nahrávek krkavců na Olivové hoře a dronu silnice kolem Mrtvého moře zachyceného v Kumránských kopcích. Obojí lze slyšet v krajních částech této kompozice. Prostřední část tvoří jakýsi ponor do ticha – nahrávky noci uvnitř kostela sv. Anny na starém městě v Jeruzalémě, která po zesílení (o 45 dB) odkryla harmonii proplétajících se hlasů muezínů z blízkého i dalekého okolí proměněných mohutnými zdmi křižácké stavby a rezonující v její dlouhé akustice. Třetí vrstvu tvoří básně, které jsem psal během dlouhých hodin trávených v naslouchání poblíž mikrofonů a zapnutého rekordéru. Jedná se o intimní, do značné míry sebeobnažující modlitby, jež jsem doposud neměl odvahu nechat zaznít veřejně. Třísky pod kůží představují jakousi introspektivní mapu vztahů mezi Velikonočními událostmi, hudbou, poezií a spirituální zkušeností ovlivněných zvukovou krajinou rozličných míst Svaté země, která se do mě otiskla nesmazatelně jako pečeť do roztaveného vosku.