V nelineárním, radostném a rozbouřeném světě Petra Válka je všechno navzájem propojeno, vše je unášeno proudem času, někdy spíš proti proudu, možná protože dům, ve kterém žije a pracuje, je na dohled Desné, která se dovede občas pořádně rozbouřit. Všechno zuřčí, šramotí, cinká, hlomozí, cuká, třese, chvěje, vrní a přemisťuje v krouživém, nepravidelném cyklu.