Přibližně od roku 2003 se Měřička věnuje mapování a grafickému ztvárňování lidského hemžení. Ve svých rozměrných leptech a později serigrafiích redukuje lidskou postavu na pouhou čáru, na anonymní siluetu; postavy jsou zachycovány zpravidla v pohledu shora. V davu se překrývají často do té míry, že se proměňují v jakási kouřovitá mračna či chuchvalce, jindy dav teče jako meandrovitá řeka, případně postupuje mechanicky jako na běžícím pásu. Měřička k tomuto způsobu zobrazování došel velmi originální cestou: soustavným pozorováním, fotografováním i dalším zaznamenáváním pohybů na místech, kde proudí lidé, například na letišti, na zastávce metra nebo katastrálním úřadě. Jeden čas se takto podobal chladně uvažujícímu dravci (označení „pohled dravce“ pro něj vynalezl Jaromír Typlt), neboť zaznamenával lidi fotograficky, jako opravdovou kořist, a takřka statisticky své figurální úlovky přenášel na papír. Dnes se mu lidské siluety vtiskly v nekonečných variacích do hlavy i do rukou a sází je do svých serigrafických šablon zpaměti. Jinými slovy: tvoří si lidi, jak chce, a jejich tok řídí především on sám. Z dravce se tak postupem času proměnil v šíleného demiurga, který si, jak v kompozici sám říká, množí lidi jako kvasinkovou kulturu.