Možnosti zvukových manipulací s jakoukoli nahrávkou jsou nedozírné: doufal jsem, že proměňování smetanovských záznamů vypoví něco původního o Mé vlasti i o posunu mezi dobou jejího vzniku a dneškem. Výhradním zdrojem zvuku pro "remix" (i tuto disciplinu je nutno brát dnes s nadhledem) se tedy staly desky a disky s Mou vlastí: třetí médium (magnetické pásky či kazety) nebylo na krátké ploše dvaceti minut nakonec vůbec použito. Původní materiál je mnohdy jasně vystopovatelný, jinde už méně, v závěru se Smetanova hudba rozpouští do univerzálního zvuku čistých vln a šumů, který spojuje příbuzensky všechnu muziku světa. Je to, k čemu mě vedli Smetana a software, druhem metafory? Nejednotný Vyšehrad, rozbíhající se do různých stran, protože neexistuje jednotné vidění historie, hudby, Smetany... Sešrotovaná plechová muzika "dnešního" Tábora, pro kterou neexistuje pevné ladění ani hrdinný vzmach... Čekáme na mýtus, který nám někdo nabídne jako klíč k dějinám a přítomnosti? Ale není čekání mezi větami už samo o sobě hudbou, omamným sólem svobodného zvuku?

Experiment, který bych rád pokládal za neuzavřený, by nevznikl, kdyby mi svou hudbou nedodávali v posledních letech odvahu John Oswald, Matthew Herbert, Matmos a další. Pracoval jsem především se softwarem Super Collider. Vinylové pasáže nahrála skupina Birds Build Nests Underground, zřejmě první avant-turntablistické uskupení v současném Česku. Za spolupráci a pár nápadů děkuji mistru zvuku Václavu Fleglovi jr. ze studia Soundsquare. Za riskantní zájem o tvorbu "hudebního publicisty" pak děkuji Michalu Ratajovi.