AB_08_online_CZ
audio/video vysilani po internetu
17. ledna 2008 od 21:00 do 22:30 hodin]]>
| Jaromír Typlt |
Zmutované autorské čtení, interpretace textu "Plocha hry" Mikuláše Medka, 1963
| Martin Ježek | Improvizovaná zvuková performance na základě partitur Milana Grygara, cca 1968.
| Uran Uran (sk) | Experimentální Dj set na motivy "Broken Music" Milana Knížáka, 1965.
| EBU reloaded |
Improvizovaný remix signálů satelitních kanálu EBU.
| Lloyd Dunn (cz/usa) |
Mikrosamplová re-interpretace skladby Jana Rychlíka "Africký cyklus", 1962
| Michal Kindernay: trans*oph |
| hudební spolupráce: Petr Vysohlíd | Audiovizuální přepis díla Aloise Piňose, skladatele a teoretika, představitele Nové hudby, cca 1970
| hudební spolupráce: Petr Vysohlíd | Audiovizuální přepis díla Aloise Piňose, skladatele a teoretika, představitele Nové hudby, cca 1970
| Jaromír Typlt |
Zmutované autorské čtení, interpretace textu "Plocha hry" Mikuláše Medka, 1963"A je to dutina černé barvy, dutina plochy a plocha dutiny, která na svém pravém horním okraji zdvihá pozornost a obrací ji proti sobě, aby tím vyvolala v mase hmoty okolo soustředné kruhy nepokoje."
Malíř Mikuláš Medek (1926-1974) byl bezpochyby jednou z nejvlivnějších osobností českého umění 60. let. Souběžně s výtvarným uměním se zabýval i psaním poezie a deníkových textů. V roce 1963 napsal pro katalog své výstavy v Teplicích - uspořádal ji společně s Janem Koblasou a měla pro něj tehdy mimořádný význam, protože po dlouhých letech zákazu to vůbec první oficiálně povolená prezentace jeho díla - experimentálně-teoretický text, který je od té doby znovu a znovu citován, protože se v něm Medek pokusil literárně postihnout složitý proces vzniku svých obrazů. Neosobní popisný tón, který Medek zvolil, ale naznačuje, že celý text může být zároveň záměrnou mystifikací, surrealistickou básní pod maskou traktátu nebo soukromou odpovědí na chladně vědecký tón tehdejší experimentální poezie.
Spisovatel a performer Jaromír Typlt (1973) pochází z Nové Paky. Vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze, nyní v liberecké Malé výstavní síni připravuje výstavy současného umění a fotografie. Knižně vydal poezii (Ztracené peklo, 1994) i prózu (Pohyblivé prahy chrámů, 1991, Opakem o překot, 1996), v posledních letech realizoval ve spolupráci se spřízněnými výtvarníky i knihy-objekty (např. že ne zas až, 2003, s Janem Měřičkou). Na podzim 2007 vychází nová kniha nazvaná Stisk. Jeho texty se staly součástí krátkého filmu (Viktor Kopasz: Shadow play, 2002), rozhlasové kompozice (Michal Rataj: Že ne zas až, 2006) a několika výstav. Působí také jako vydavatel výtvarného a literárního art brut (Zdeněk Košek, Hana Fousková, František Novák). Časopisecky publikoval řadu studií o českých spisovatelích a výtvarnících. Dlouhodobě spolupracuje s literárními revuemi Souvislosti, Host a Analogon. Od roku 1999 rozvíjí formu tzv. "zmutovaného autorského čtení", ve kterém využívá přednatočených hlasů, jazykového rytmu, ale i nalezených předmětů a jevištní akce v prostoru. Od roku 2006 provozuje internetovou stránku http://www.typlt.cz. V roce 1994 obdržel Cenu Jiřího Ortena Žije v Liberci a v Nové Pace. S Medkovým literárním dílem se zatím zabýval Typlt jen v několika esejích. Na výzvu Arts Birthday se rozhodl rozkrýt Medkovu literární strategii i ve formě radiofonického útvaru. Takto už zpracovával svoje vlastní texty, nejčastěji pod označením "zmutované autorské čtení" - jednu z jeho nahrávek, nazvanou Podivní přátelé, uvedl Michal Rataj v roce 2006 v pořadu Radiocustica ČRo3 Vltava. Do jakého zvukového tvaru ovšem "zmutuje" více než čtyřicet let starý Medkův text?
| Martin Ježek |
Improvizovaná zvuková performance na základě partitur Milana Grygara, cca 1968."Ticho ateliéru mi pomohlo překonat mlčení kresby. Tu jsem vnímal všechny zvuky zvenčí, zpěv ptáků, křik dětí. A jednoho dne, když jsem kreslil, byl jsem zaujat rytmem úderů svého dřevěného nástroje, které rušily ticho ateliéru, uslyšel jsem svůj vlastní rytmus" (mg)
Tvroba předního českého grafika a představitele lineární abstrakce Milana Grygara od poloviny šedesátých začíná inklinovat k zahrnutí akustického fenoménu jako součásti grafického díla. Grygar důkladně rozpracoval různé možnosti vztahu zvuku a obrazu, což zahrnuje lineární partitury a kresby určené pro hudební realizaci, kresby přes notovou osnovu, konceptuální partitury a nakonec samotné realizace performančního zvukového stolu zaznamenávající průběh objektové manipulace na papíře. Martin Ježek v nové radiofonické kompozici znovu využívá jak některé kompoziční principy, tak tradiční motivy Grygarovy tvorby (využití hraček, samohybných objektů). Formou improvizované zvukové performance s přesnou determinací Ježek realizuje skladbu, která dává zvukovým performerům přesný a omezující návod k realizaci a současně ponechává svobodu improvizačním gestům.
Martin Ježek, narozen 1976 v Prostějově, patří k našim nejvýznamnějším autorům formálního a konceptuálního filmu. Jeho tvorba téměř bez vyjímky vychází z extrémně formálních pozic: partitur a konceptů, které vymezují podobu filmového díla před jeho realizací. Ta se v ostře vytyčených mantinelech odehrává zcela nekontrolovaně. Kromě autorských filmů realizoval touto formou několik adaptací (Richard Weiner, Věra Linhartová), v současnosti dokončil dokumentární film-brut Druhá liga, spolupracuje se skupinou Birds Build Nests Underground na vizuální podobě jejich vystoupení.
| Uran Uran (sk) |
Experimentální Dj set na motivy "Broken Music" Milana Knížáka, 1965.Broken Music Milana Knížáka je sérií destruovaných gramofonových desek, které jsou stejně tak zvukovým jako vizuálním objektem. Děrování, pálení, polepování, rozlamování a lepení nesouvisejích úlomků znovu do sebe ústí v agrasivní zvukovou koláž, která byla útokem na fyzické možnosti gramofonu. Tyto postupy, dnes s velkou oblibou požívané v plunderfonii a experimentálním DJ-ingu (např. Otomo Yoshihide a Christian Marclay), skupina Uran Uran převádí do digitální destrukce nahrávek a samplů snad nejširšího možné spektra hudby. Estetika náhodného střihu, všech možných způsobů zkreslení a chaotických manipulací jsou pro Uran Uran dokonalým bitevním polem, na které nastupují s energiií rock'n'rollu a technologií současnosti.
Uran Uran (Slavo Krekovič a Oliver Rehák) je první objevenou hudební planetou. I přes dlouhodobá pozorování, byl často v minulosti mylně považován za hvězdu. Uran Uran spojuje minulost i přítomnost hudby. Jeho atmosféru tvoří ze 73% živá improvizace, z 25% samplování a ze 2% stopy tradičních žánrů a rock'n'rollu. Byl popsán jako "hudba vedoucí ke vzniku nových extraordinérních tanečních forem". Nitro planety tvoří bohatá síť eletronických zvukových součástek, virtuálních elektrických kytar a plunderfonické techniky.
| EBU reloaded |
Improvizovaný remix signálů satelitních kanálu EBU.Improviypvaný remix zvukového signálu satelitních kanálu Arts Birthday vysílaných z ostatních partnerských zemí v relálném i komprimovaném čase v sití EBU. V rámci audio-performance EBU Reloaded se Stanislav Abraham a Michal Cáb tematicky zaměří na zrození nového zvuku. Původní satelitní vysílání partnerských rozhlasových stanic bude přetaveno a obráběno řetězcem nejruznějších elektromodulátorů a ke slovu přijde též realtime sampling.
Stanislav Abrahám - hudebník a zvukový umělec, žijící v Praze. Člen zaniklé hudební skupiny Funtasy Milk, která díky své živé fůzi funky, reggae, hiphopu a soudobé elektronické hudby patřila v letech 1998-2003 k tomu nejprogresivnějšímu na pražské klubové scéně. Po rozpadu skupiny se věnuje především studiové produkci, nahrávání a zvukové postprodukci v audiovizuální tvorbě. Svou vlastní práci směřuje především k přesahu zvukové tvorby do oblasti konceptuálního umění, jako zvukový designér spolupracuje s řadou umělců své generace. V současnosti se zabývá především improvizovanou zvukovou koláží, využívající sampling v reálném čase. http://www.myspace.com/lasonick
Michal Cáb - zvukový experimentátor, který z klidných vody tradičních hudebních programů doplul k pobřeží GNU/Linux a volně šiřitelných aplikací, z nichž nejvíce využívá možností programovacího prostředí Pure Data. Díky němu může hudební producent projít podobným procesem, jako malíř, který si sám vyrábí štětec a barvy. Cabowitzova hudební produkce osciluje mezi chaosem, jenž panoval ještě před stvořením světa a krystalickým řádem, v němž zaznívá hudba sfér - mezi čistým hlukem a možností ticha. Od původně konkrétních kompozicí, které měly čitelnou harmonickou i melodickou linii se zvukový výraz posunul do více abstraktních poloh. http://www.cabowitz.com
| Lloyd Dunn (cz/usa) |
Mikrosamplová re-interpretace skladby Jana Rychlíka "Africký cyklus", 1962Skladba Lloyda Dunna na motivy Rychlíkova Afrického cyklu zkoumá latentní emotivní obsah původního zvuku skrze komplexní harmonické (a někdy disonantní) posuny zmanipulovaných fragmentů původní skladby. To se děje na základě mikrosamplingu a mnohonásobného převrstvení původního záznamu. Manipulace zvuku se odehrává na elementárních základech - frekvenčním a tempovém posunu, velmi málo v digitálním procesingu. Výsledkem takové destilace bude zvuk, který nemá nic společného s původní nahrávkou, avšak přebírá a zesiluje její emocionální kvality.
Lloyd Dunn narozen 1957 v Iowě, absolvent lingvistiky, fotografie a intermédií na Universitě v Iowě. Od roku 1987 se podílí na aktivitách umělecké skupiny Public Works Productions, což zahrnuje zvukové, obrazové a performanční aktivity s exkluzivním využitím nalezeného materiálu. Jako The Tape-Beatles (společně s Johnem Heckem) od roku 1991 realizuje projekční performance a polyekrany nalezených 16mm filmů. V letech 1983-98 byl editorem časopisu Photostatic se zaměřením na zvukovou a typografickou poezii, xerografii a texty o umění ve všech jeho podobách. V letech 2004-05 externě přednášel experimentální rozhlasovou tvorbu na Bauhausu ve Weimaru. Žije a pracuje v Praze.
trans*oph je audiovizuální přepis díla Aloise Piňose, významného hudebního skladatele a teoretika, představitele Nové hudby. Kompozice je analogií původních transferenčních a transformačních postupů použitých v tomto případě k propojení obrazu a zvuku. Východiskem se stala partitura původní Piňosovy kompozice, sloužící jako návod a mapa ke zkoumání vztahů zvuku (hudby) a video obrazu. Skladba je s pomocí nových technologií přenesena do obrazu a obohacena o další prvky: časové a prostorové hry, interview hudby s obrazem, které jsou jen zdánlivě neslučitelnými médii. Po dokončení procesů ve výsledné video kompozici s novým zvukem dojde ke zpětné vazbě. Proces se zpětně zopakuje a transformuje původní Piňosovu zvukovou skladbu jako další z použitých vstupních motivů.
Michal Kindernay, narozen 1978, absolvent FAVU Brno v ateliéru ak. mal. Petra Rónaie, jeho tvorba využívá možnosti interaktivního propojení zvuku, obrazu a dalších podnětů. Pracuje v prostředí interaktivních počítačových aplikací pro práci se zvukem i obrazem, jako je například MAX, nebo PureData. Ty využívá převážně jako otevřené a interaktivní kompoziční systémy, jejichž prostřednictvím definuje podobu díla ve formě algoritmu ovlivňujícího různé parametry audiovizuální kompozice v reálném čase. Jeho předchozí práce zahrnují jak videoperformance a instalace, tak interaktivní internetové projekty (It's fun to be bohemian 2007, spol.s Lenkou Dolanovou), často spolupracuje s belgickým zvukovým umělcem Guy Van Belle.