Zaměříme-li pozornost na sféru kultury a umění, jsou zřejmé rozdíly v používání tohoto pojmu v anglosaské a německé literatuře. Zatímco německy píšící autoři řadí oblast multimédií spíše do sféry komerční tvorby a showbyznysu (videoklipy, hudební filmy apod.), anglosaští autoři naopak spojují s pojmem multimediální tvorby například i projekty newyorského hnutí Fluxus, společnou tvorbu Johna Cage a Merce Cunninghama, ale dokonce dnes již klasické hudebně vizuální koncepce Alexandra Skrjabina z počátku 20. století.

Z toho, co jsme naznačili, je zřejmé, že uvést přesnou definici respektující značnou pluralitu přístupů je prakticky nemožné. Jisté je, že obor tvůrčí činnosti zvaný multimediální je principielně vázán na prudký rozvoj vizuálních a datových médií v druhé polovině 20. století (tj. audia, televize, videa, digitálních datových prostorů, internetových aplikací). Vzájemné kontexty těchto médií vytvářejí reálné či virtuální prostory, v nichž vznikají zejména interakce mezi zvukovou a vizuální složkou konkrétních projektů zaměřených vzhledem k recipientovi paralelně ve více rovinách smyslového vnímání.