Výstava nazvaná “Dialogy 2019: Ubývání gravitace” proběhla v prostorách galerie Opavského Domu umění a právě tam pod kuratelou Jaroslava Michny vznikl také materiál pro novou zvukovou kompozici nazvanou Ubývání gravitace Martina Janíčka.

Na záčátku stála autorová představa založena na zvukovém mapování vystavených exponátů pomocí 3D skenu a následně vyvoření auditivní formy interpretace ze skeneru získaných dat, což je po všech stránkách náročný proces. Nakonec tak došlo ke zjednodušení celého projektu na zdánlivě jednoduchou, ale přímou a také přirozenou interakci mezi autorem a vytavenými díly - mezi současnou zvukovou tvorbou a tvorbou v minulosti zafixovanou do hmoty v podobě vystavených výtvarných prácí.

Martin Janíček obvykle vytváří vlastní zvukové a hudební nástroje, na které sám hraje, nebo je v galrrijním prostoru otevřeně nechává k dispozici pro interaci s divákem. V případě zvukové skladby Ubývání gravitace a stejnojmenného výstavního projektu je to naopak. Martin Janíček zvolil přesně opačný princip a sochu, která je původně určená pro jiný účel povýšil na hudební nástroj na který zahrál specifickým způsobem vycházejícím z charatkeru, materiálu a tvaru konkrétní sochy, či reliéfu. Mapoval tak v přímé interakci něco, co původně vzniklo jako prostorový objekt, či plastické ztvárnění tvurčích pohnůtek jiného autora a dal tak vystaveným výtvarným dílu zcela nový rozměr. Jak z pohledu tvůrce, tak zpohledu diváka.

Presentovat výsledek této specifické tvurčí symbiozy v rozhlasovém prostředí může působit lehce nepatřičně. Ovšem slyšet sochy a vytvářet si během poslechu v myšlenkách vlastní nehmotné akusmatické sochy, zbavené jakékoli gravitace je velmi lakáve a rozhlasový éter k tomu přímo vybízí. Je pro tuto kompozici vhodným výstavním prostorem.