Formou nepravidelného životního deníku si zapisuji vlastní myšlenky, se záměrem ubrat jim na váze, relativizovat je, vytvářet z nich objekty, které prostřednictvím druhých lidí ztrácí původní význam. 

Zapsané myšlenky (vždy formát tištěné oboustranné A4) konkrétní jednotlivec čte, doplňuje a reaguje na ně. V reakcích na zkušenosti z jednotlivých setkání vytvářím scénář. Podle tohoto scénáře pak skládám audio seriál, ve kterém se mluvící postavy postupem času objevují a mizí, dle části textu, na který reagují. Text průběžně doplňuji o nové myšlenky. Staré, použité v seriálu, již netisknu a ke čtení nepředkládám.  

Klíčem k výběru je otevřenost a bezprostřednost lidí, čtenářů. Sociální skupina, do které zatím více než polovina respondentů patří, není důležitá. Podstatnější je pro mě schopnost člověka požádat o pomoc. Nutnost pomoci druhým, založená na principu směny, mi pomáhá vypořádat se s vlastní individualitou.  
Spojení těchto dvou úsilí – schopnosti pomoci cizímu člověku a objektivizace vlastních myšlenek, považuji za důležitou součást směřování každého člověka.