Německou předponu UR- lze do češtiny přeložit jako PRA- , a Schwittersovu sonátu lze v tomto smyslu chápat jako skladbu složenou z jazykové pralátky, - z hlásek. Výraz pralátka či prafenomén lze nalézt už u antických přírodních filozofů, později např. Herdera, Goetha, Novalise nebo Nietzscheho. Schwitters vědomě navazuje na tuto tradici a z pralátky jazyka vytváří zcela autonomní abstrakní jazyk, který na první pohled působí jako pouhá rytmická změť hlásek a skřeků, - ve skutečnosti však působí mnohem pravdivěji než významově vyprázněný konvenční jazyk.

Tento způsob tvorby koresponduje s názorem mnoha dadaistů - vedle Schwitterse lze jmenovat například Hugo Balla či Hanse Arpa - že dada je hledáním cesty k přírodě resp. napodobováním základních přírodních procesů. V praxi dadaisty to znamená: Základem pozemského pořádku je pestrý chaos, základem smyslu nesmysl, základem významu abstrakce, základem slova je hláska. Nehmen Sie Dada ernst, es lohnt sich! Berte dada vážně, vyplatí se to!

Schwittersova skladba respektuje stavbu klasické sonáty, skládá se z pěti částí: Introdukce, Largo, Scherzo, Presto, Finale. Skladba je původně komponována pro jeden hlas, interpreti Jaromír Typlt a Pavel Novotný ji společně upravili jako dialog a částečně ji pojali jako dramatizaci. Toto provedení mělo premiéru v Liberci, v květnu 2006. Pro účely našeho pořadu PremEdice byl původní, přibližně čtyřicetiminutový studiový záznam zkrácen na 28 minut.

Poslechněte si autorskou intepretaci Ursonate tak, jak je k dispozici na UBU Webu:

Chcete vidět, jak vypadá původní partitura Ursonate?