Pro daný žánr je inspirativní především konceptuální plán textu, který navrhuje čtyři možné zvukové environmenty - prostory s definovanou zvukovou i situační dramaturgií, do nichž je dosazena nahraná a následně vrstvená hlasová stopa jediného a hlasově mimořádně disponovaného herce Petra Stacha. Zvukový plán počítá s jasnou textovou kompozicí, která se bude klenout nad nahrávkami asociujícími či rozbíjejícími zvuková prostředí, jež jsou v textu zmiňována, nacházíme zde také tzv. field recordings (terénní nahrávky) ve smyslu záznamů různých prostředí jako hlavní zdroj elektronické kompozice. Jedná se o pokus překladu literatury do dramatického a hudebního kontextu, jeho transformaci a pokus vyjádřit jej za pomoci jiných prostředků. Topinkův text zpracovaný v hercově podání se stane zároveň komentářem a základním výchozím materiálem pro tvorbu hudebního a zvukového plánu. Původní nahrávky různých podob jednoho textu jsou přes sebe vrstveny pouze v určitých emotivních výrazech, bez jasné recitační interpretace.

Lukáš Jiřička|foto: Magda Jiřičková