KONCERT PRO ZVĚŘ /// ztišený hovor s krajinou
Konceptuální event Koncert pro zvěř se odehrál v sobotu 1. srpna 2020 v otevřené krajině horských luk a tůní nad Velkými Karlovicemi v Beskydech, jako neveřejné gesto, se záměrem poděkovat fauně, flóře, větru, vodě ... a také tichu za to, že jsou stále součástí prostředí, ve kterém jsme schopni my lidé přežít.
Žijeme v období, kdy pozorujeme změny celého ekosystému, nejen z perspektivy vnějšího prostředí a působení lidské činnosti, ale i z perspektivy proměn odehravajících se uvnitř nás samotných - v našich tělech a myslích. Rozmanitost životního prostředí, resilience, adaptace na proměny okolí, pozitivní motivace k řešení environmentálních žalů a vykořeněnosti společnosti, nebo třeba digitální demence jsou témata, která v posledních letech stále víc rezonují naším mentálním éterem. Některé druhy živočichů a rostlin se stávají ohroženými, teplota stoupá, prostor se zahušťuje a celý ekosystém se razantně proměňuje. Podle OSN jsme na prahu šestého hromadného vymírání. Pokud bychom se podívali na dějiny naší planety a rozvrstvili bychom je na časovou přímku jednoho roku, tak posledních sto let by proběhlo ve zhruba 7 setinách vteřiny. 100 let proměn, které se reálně týkají naších každodenních životů a které si dokážeme reálně uvědomit, se na v takovém časovém modelu dějin promítnou pouze v sedmi setinách vteřiny.. . . Podle takového měřítka komprimace času má celá akustická koláž, složená ze záznamu koncertu, přibližně 800 nanovteřin.
Koncert proběhl jako neveřejné setkání, které se stane veřejným až v momentě jeho rozhlasového odvysílání, a uskutečnil se za účasti několika lidí s mikrofony a deseti performerů interagujících s krajinou, luční trávou, hmyzem, houbami, stromy, kopci, větrem, vodou. Zahráli jim akustický koncert, který probíhal velmi tiše a některé jeho části nebyly pro lidské ucho téměř postřehnutelné. Například během performance Noiserére pro cvrčky, nebo naopak když se zvuky starého dřeva dokonale spojily s akustickou krajinou kolem. Celá akce začala v podvečer a zhruba v půlce jejího několikahodinového trvání zapadlo slunce a pomalu se proměnilo i zvukové prostředí. Na chvilku zavládlo bezvětří do něhož hlasitě vstoupili cvrčci a sarančata. Byl to i přes jejich hlasitý projev moment ztišení. Všichni mlčky seděli a naslouchali i západu slunce.
Učinkují:
Krajina Beskyd nad Velkými Karlovicemi - organizace zvuků
Moták Pochop - saxofon,
Nártoun Valašský - struny mezi větvemi,
Běloměch sivý - housle,
Vítr a van - kytara,
Lysohlávek líbezný - mirkosyntezátor,
Meluzín - větrníky,
Lišaj - větve a stará konstrukce,
Zobcovník blánovitý - basklarinet, flétna, banjo,
Skřípec lesní - housle,
Divizna velkokvětá - terenní nahrávky.
Ovce a ve zvuk občas probíhajícího majitele louky Zdeněka Poštulky
Zvuk: Roman Kolliner, Adam Kowal,
Produkce: Lenka Radová,
Dramaturgická a režijní spolupráce: Miroslav Tóth, Jan Trojan
Režie: Ladislav Železný
Poděkování za spolupráci patří Zdeňkovi Poštulkovi
a speciální poděkování pak Lence Kerdové, Elišce Perglerové.