Praskání bambusu, trhání stonků a muchlání listů tvoří první část Mezi řečí. K tak křehké a zároveň pevné rostlině jsem se choval krutě (bambus, který jsem takto ničil, byl už dávno uschlý…) a podobně jsem zacházel i s nahraným zvukem. Došlo tak k postupné transformaci organického zvukového objektu v mechanický, uměle vystavěný zvukový celek, podobně jako se bambusové háje mění v umělá odpočívadla velkoměsta. Trháním a surovým stříháním jsem původní "přírodní" zvuk změnil v porouchaný stroj, který se občas zasekne - v malého robůtka, který ví, že už ho dávno nahradily novější modely, přece se ale snaží udržet rytmus doby.

Báseň Jeden umělec Vladimíra Kokolii jsem použil jako stavební materiál pro skladbu Jeden pro sedm nástrojů a elektroniku, která vznikla během stejného období. Hledal jsem, co se skrývá mezi slovy básně a našel jsem mlaskání a dech. Nádech a výdech v sobě nese přirozené napětí předtím, než slovo zazní a uvolnění, které následuje po jeho vyřčení. Tento prázdný prostor mezi řečí je ve skutečnosti plný očekávání informace, která nepřijde a místo toho se stává samostatným a na významu slova nezávislým zvukem, tvořícím druhou část Mezi řečí.

Nahrávky zvukové krajiny města tvoří třetí část skladby. Jedná se o zvukové fotografie jednotlivých míst, které dokresluji podobně, jako když se na obrázek tržnice prodavači ryb přikreslí knír a cylindr, nebo když se petangovou koulí rozezní zvon nedalekého kostela.
Rozhovor Jana Trojana s Jakubem Ratajem