Skladbu jsem postavil na vlnitém a stále se vracejícím textu a melodii, které prozkoumávají důsledky opakování, zatímco samotné opakování je jejich hlavním výrazovým prostředkem. Opakování je způsob, jakým žijeme, svět našich nezdarů, rození, snění, tlukotu srdce.

Všechny melodie jsou přímo odvozeny z nahrávek mých vlastních textů (s výjimkou jedné skryté citace), které jsem vytvořil spolu s Christophere Williamsem, Fernandou Farah a Ksenijou Stevanovic. Transponoval jsem intonaci řeči do jakési orchestrální partitury, v níž jsou tóny, hluky a významy zcela prolnuty do sebe. V celém procesu jsem použil několik technik známých jako "konvoluce", občas jsem používal digitální intervence, jindy zcela akustické techniky, podomácku vytvořené.

Pro inspiraci myslívám při své práci rád na Arcimboldovy malby ze 16. století. Ony jsou inspirací konvoluční techniky - snad takový příměr pomůže proces konvoluce lépe osvětlit. Nechávám slévat slova do tónů, tóny do zvuků a zvukům zase nazpět dodávat významy.

Opakuji, medituji, halucinuji...

Ve skladbě nepoužívám nějaký pevný koncept, žádnou abstrakci či hudební strukturu pocházející z diskurzu. Znovu opakuji - tato skladba je jakýmsi meandrem, snaží se o to, aby posluchače zbavila pojmu o čase a struktuře. Počítá s kontinuitou rozhlasového vysílání - s tím, že se posluchač na chvíli naladí, po chvíli se zas přeladí jinam ve zcela náhodných okamžicích. Přál bych si, aby toto trvalo celé hodiny, týdny, měsíce, roky. Tím by se naplnila zvláštnost rádiového vysílání, které je samo o sobě jakýmsi hadem bez hlavy a ocasu, chvíli zklame ale zkouší to znova, lépe. Znovu a znovu...