oáza… nechávám se unášet zvuky, které mě obklopují. oheň… žár srdce spojuje nekonečnou tvořivou vibrací. nevyhořím. země… vstávám a padám, krok za krokem. ve spojení se zemí se odpoutávám do výšin. kov… a zvony rezonují do dáli v pestrých harmoniích. múza, čistá a ryzí. voda… nekonečný proud a plynutí. po každém ponoření hluboký nádech poznání. dřevo… symbol. tady a teď. ano, teď žiju, ne včera, ne zítra. právě teď a právě tady. rodina… cítím vděčnost za duchovní poznání, které zažívám v rodinném kruhu. nevyměnil bych cokoli za možnost, být co nejvíc s dětmi a objevovat tak jejich svět a vlastně i ten svůj, společně. společný svět. oáza.