Může to znít banálně, ale přes všechny více méně neomezené možnosti cestování mě vždycky a znovu dojímá jedno jediné: totální a bezmezné průniky kultur vytvářející často neuvěřitelné životní paradoxy...

Na jaře loňského roku jsem měl možnost pobývat čtyři měsíce v Berlíně. V rodině, ve které jsem bydlel, žila jedna africká studentka. Každou neděli chodívala do černošské modlitebny, kde se pravidelně scházelo něco kolem stovky Afričanů napříč všemi státy afrického kontinentu.

Kdy jsem se s Dorothy - tak se ona dívka jmenovala - jednu neděli na modlitební shromáždění vypravil, bylo mi jasné, že asi uvidím a uslyším něco, co člověk nevidí a neslyší každý den. Tříhodinový modlitebně-hudebně-taneční setkání jsem tedy nevydržel, po hodině jsem šel čekat na svou spolubydlící ven. Když mi ale po chvíli došlo, že vše teprve začíná, že se schází stále více lidí, kteří se chápou elektrických kytar, bubnů a dalších hudebních nástrojů, začínají tancovat..., vzal jsem mikrofon a vypravil se zpátky do modlitební místnosti.

Když jsem po nějaké době - již v Čechách - poslouchal nahrávky z oné neděle, vybavovala se mi zpětně atmosféra shromáždění uprostřed německé metropole, kde se z jinak běžných "spoluobčanů" najednou stávají úplně jiní lidé schopní během krátké chvíle vytvořit takový malý mikrosvět tradičního rituálu, návratu ke kořenům, geografické nostalgie smíšené s výdobytky postmoderního světa... Toto všechno bylo impulzem k vytvoření radiofonické skladby, k jejímuž pojmenování mě inspiroval název amerického filmu American Beauty. Africká krása v Berlíně je takovým mým smyšleným příběhem o tom, jak něco hodně starého, tradičního, plného a krásného prochází v nových kontextech proměnami - mění se rituály, víra, jazyk, zvyky...