Absurdní hra s absurdním textem Samuela Becketta (Novely a texty pro nic, text XII) je experimentálním kusem v oblasti elektroakustické skladby na straně jedné a rozhlasové hry na straně druhé. Jde o syntézu práce se zvukovými objekty mluveného hlasu a hudebního nástroje - klarinetu. Ty jsou v čase modifikovány a vrstveny. Absurdnost je umocňována v té míře, e textu je záměrně rozumět jen místy, hra se tak stává absurdní adaptací v nových souvislostech. Výsledný tvar by posluchač měl vnímat střídavě právě v mlhavé srozumitelnosti a zvukových modulacích.

Životopis slovy autora

Narodil jsem se v roce 1978. Vzpomínám si, jak jsem se jako malý rád díval na kapky deště, které se pak ztrácely v okapech, nebo na padající sníh. Často jsem ho nechal rozplynout na jazyku. Od té doby mám nejraději modrou barvu, snad proto, že se v ní zrcadlí obloha a taky ten sníh v podvečerním šeru.

Po absolvování gymnázia v roce 1996 jsem byl přijat na Konzervatoř v Brně, kde jsem studoval skladbu pod vedením Pavla Zemka - Nováka. V současnosti studuji 3. rokem kompozici na hudební fakultě AMU v Praze u prof. Marka Kopelenta.

Mimoto hraji na housle. Je jeden orchestr, kde mě opravdu baví hrát. Například "Přerovský orchestr" pod vedením Marka Čermáka se zaměřením na klasicistní skladby méně známých autorů. Je to moc zajímavé a vůbec není pravdou, že ti skladatelé, kteří se neprosadili ve své době, či bezprostředně po smrti, jsou horší komponisté než jejich slavní vrstevníci. Opak je často pravdou...

No a soudobou hudbu hraji samozřejmě také velmi rád. Společně s některými dalšími skladateli v Praze jsme založili sdružení skladatelů "KONVERGENCE", které se na interpretaci nejen svých skladeb notnou měrou podílí.