Před sedmi lety jsem objevil básníka Zdeňka Volfa, jehož texty v řadě svých kompozic zhudebňuji. Krátký, leckdy velmi subtilní text s hlubokou myšlenkou skrytou uvnitř básně je pro mne výzvou, jak jej uchopit v dalším - hudebním ztvárnění. Ponoření přináší tři symbolické elementy: voda - jako pohyb a neustálá proměnlivost, hlas - symbol existence, života. Třetí element má spíš metaforický význam. Jde o strunný nástroj - kytaru, která odráží obraz zlomku verše - splav ti dělá vlasy - vlasy jako struny kytary, vlasy jako struny bez konce...

Podobně jako báseň samotná nevytváří žádné zlomy a spíš navozuje pocit pozvolného plynutí, i skladba si klade za cíl "ponořit" posluchače do podobného stavu zklidnění a vyrovnanosti. Jen původní text se místy vynoří z hudebního proudu, aby připomenul nebo objevil novou část verše, který je jeho pokračováním.

Petr Stach: hlas
Ivan Boreš: kytara
Tomáš Pálka: kompozice, elektronika