26. července 2003 v 0:00 |

[02] Miroslav Srnka: Rodíme!

0:00
/
0:00
[02] Miroslav Srnka: Rodíme!
Miroslav Srnka
26. července 2003 v 0:00 |

[02] Miroslav Srnka: Rodíme!

rAdioCUSTICA selected 2003 | 13:41

Skladatelé se už mnohokrát pokoušeli o nápodobu toho, co je kolem nich. V barokní době to mohla být stupnice jako nápodoba vzestupu. V Dvořákově Requiem čtyři noty symbolizující smrt v podobě čtyř konců kříže. Dnešní skladatelé - kteří se čím dál víc stávají i akustiky a zvukovými mistry - se už nemůžou spokojit s takovou "volnou" vazbou. A tak francouzským spektralistům, kteří se snažili před třiceti lety naposledy úspěšně oživit tuto myšlenku, už jako nápodobyhodný přirozený zvukový objekt zbylo jen neustále se opakující jednoduché gesto lidského tepu a dechu.

Asi jediný podobný fyziologický proces, jehož zvuková a hlavně "rytmická" kvalita se roztahuje na desítky minut až hodiny, je porod. Je udivující, jak jeho zvuková forma - rytmus ve velkém - odpovídá zákonitostem dobře vybudovaného hudebního tvaru, téměř dokonale právě "smršťující" se formě spektrální hudby.

Tahle trochu cynická myšlenka mě napadla až dlouhé měsíce po té, kdy jsem byl loni u narození svého prvního syna Jakuba. Zážitek se v ní spojil s tím, co mi utkvělo v paměti ze studií skladby a elektroakustiky ve Francii. Rozhodl jsem se tedy zvukově vymodelovat porod. Ale ne proto, abych udělal zvukovou skladbu, která odpovídá nějaké neobvyklé fyziologické formě. Nýbrž proto, aby si mohl každý připomenout událost, která má sama v sobě neobvyklou sílu. Její účastník se zase jednou na pár minut svého mnohaletého života naučí vnímat s úžasem výkřik, nahotu, krev nebo pláč.

Tato čtvrthodina by nevznikla bez anonymních rodičů a jejich syna, skvělého porodnického týmu Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí pod vedením MUDr. Hulverta, mé ženy Sandry, syna Jakuba a producenta Michala Rataje.

--
Miroslav Srnka (*1975)
skladatel,muzikolog, člen sdružení SHOCK