Když se dlouho díváme na oblohu, začneme po chvíli vnímat chaoticky se pohybující částice. Ten pohyb je stejně "chaotický" jako pohyb mravenců v mraveniště. Ale v mraveništi každý mravenec něco někam nese - přestože to vypadá jako chaos. Každý mravenec se pohybuje od minulosti k budoucnosti, s každým krokem přechází od minulého prostoru k budoucímu (a přes to se ztrácí v prostoru samotném). Ale všichni spolu vytvářejí čistý pohyb. Pohyb který není gestem, pohyb který není připoután k prostoru. Pohyb, který je jenom pohybem.

Skladba Mravenci na nebi je příkladem chaotické hudby, která pracuje s algoritmem chaosu lidského myšlení v okamžiku interpretace. Ten chaos myšlení je viditelný - když koukám do nebe, vidím jak chaoticky se rozbíhají myšlenky, přestože že každá v sobě něco nese. Stejné je to s improvizací - tehdy, když je vznik skladby spojen v jednom okamžiku s interpretací. Tehdy se řídí jenom chaosem myšlení v tom daném okamžiku.

V tomto smyslu jsem se rozhodl propojit různé kusy živých vystoupení a díky nim překlenout různé prostory a časy, v nichž se improvizace odehrávaly. Každý z prvků se s dalšími také navzájem prolínal v jiném čase a prostoru. A výsledek se bude promítat do dalších spojitých i nespojitých prostorů v novém čase.

Podobně jako mravenec, který svou klikatou cestou konečně něco donese na místo určení, taky zde se jedná o určitou klikatost, jejímž výsledkem je zvuk. Zvuk je také pohyb. Krok je také zvuk. Gesto je také krok. Když je občas zvuk vytvářen nějakým gestem, pak se zvuk odpoutá od gesta a svobodně se rozbíhá do prostoru - jako mravenci rozbíhající se po nebi.

Kde žijí mravenci, které vidím na nebi? Nebo je to jenom iluze oka...?

Dá se vyslechnout oko a uslyšet jejich hudbu? Nebo hudbu nebe? Je to jenom iluze.

http://www.myspace.com/georgebagdasarov