(auditivní forma paměti)

Struna připravená k rozeznění, zamrznutá ve fázi svého vychýlení. Proces tání pomalu odkrývající barvu a charakter zvuku. Dutina prázdné nádoby.
Before During After je zcela jiná skladba, než jakou původně měla být, protože vychází z předpokladu téměř dokonalého soustředění se na zvukovou paměť. Proč vzniklo úplně něco odlišného? Protože nejsem schopen dopředu tušit, co všechno se skrývá v mé paměti. Prostě si nevzpomínám.

Jedna z možností, jak na to přijít, je jakoby zapomenout "na to, co to má být". Je pozoruhodné, že proto, aby si člověk mohl vzpomenout, musí nejdřív zapomenout. Pokusil jsem se tedy zapomenout na to, co v tomto směru podnikám. Beztak bezbřehé snažení vede většinou k naprostému minutí se s cílem. Kompozice je tedy i pokusem o úplné uvolnění, vytěsnění a posléze i vypuštění všech možných aspektů svázanosti, jakými jsou společenské předsudky, ambice a chtíče zdárného výsledku, které by směřovaly k nějakému konkrétnímu výstupu a žánrovému řazení. Ne snad, že by skladba vznikala bez konkrétního konceptu, bez něj by to možná ani nešlo, nicméně koncept zvukové paměti stojící na jejím začátku ze své podstaty vybízí k jeho zapomenutí. Jde o určitou estetiku, které není dosahováno kvůli estetice samé.

Jednou se mi zdál sen. V tom snu jsem se potkal s Japonkou Koosil-ja Hwang, tedy v tom snu vypadala jako Koosil-ja, ale jestli to byla opravdu ona, to s jistotou říct nemohu. Ukazovala mi a četla svoji báseň, svůj krátký výtvor, své haiku s názvem Before going after. Zvukomalebnost té básně mi utkvěla v paměti, ovšem její obsah se rozpustil v abstraktnu právě oné zvukomalebnosti. Pocit, který ve mě ta báseň vyvolala, byl tak silný a tolik se tématicky shodoval s kompozicí, na níž jsem pracoval, že jsem neodolal a dovolil jsem si jej použít jako výchozí bod pro její název.

Asi po měsíci jsem potkal anglicky mluvícího člověka a konzultoval s ním gramatickou a významovou stránku tohoto sousloví - i v kontextu se vznikající skladbou. Došli jsme k názoru, že výstižnější může být "Before during after". Důvod je prostý, i když se může jevit naprosto "nelingvistický". Sloveso "going" je vztažené k určitému průběhu možná víc než předložka "during" a předložky "before" a "after" (jako opaky) tím pádem nabývají konkrétní časové posloupnosti. Kdežto záměna "going" za "during" způsobuje paradoxně určitou eliminaci konkrétního časového směru a zhušťuje situaci navozenou tímto souslovím do jednoho okamžiku - okamžiku záblesku paměti. I když nemám v oblibě anglické názvy (jako člověk, jehož mateřských jazykem je čeština), nechci předejít této mojí nelibosti překladem názvu do češtiny, abych tak nezpůsobil českému posluchači jistou slovní projekci mé interpretace. Angličtina je v tomto případě vhodná. Název a pocit, který má vyvolat, je velmi důležitý pro poslech. Je to něco jako předehra, zahřívací kolo v tichu.